Cihla za cihlou, ke kameni kámen, modřínová krovu vzpruha, stavěla podobu snu, jenž nezapadá se sluncem. Miluješ lesní hlubinu, oceníš vůni háje, osloví Tě ranní rosa? Jen laciné nohy, široký úsměv a hlouby srdce a Tvůj čas nemá hranic. Pod střechou pak nalezneš rytmus praskajících polínek. Účinek Priessnitzovy vody a kus žvance, podloží truňkového oblažení. Oddáš se tichu neslýchanému, zalátáš díry fondu fyzickému, vítr povodíš si v cuku-letu, slunce ohřeje ti amoletu.
Připravujeme typy na výlety a mapu pro Vás.
